Tak je to za námi.
Na první pohled by mohl leckdo říct, že jsme to měli fakt blbý, a třeba i politovat. Pro mě ale zatím snad nejlepší Vánoce ze všech.
Letos jsem měl podle dohody děti na Štědrý den. Děti jsem vyzvedl u maminky už 23, ale s tím, že Ríša noc před tím zvracel, a je unavenej. A taky že byl. To byla trošku čára přes rozpočet. S dětmi jsme “proflákli” Ježíška už dávno, takže jsme se před tím pragmaticky dohodli, že uděláme společně výlet do hračkářství, kde Ríša i Gábi dostanou tisícovku, a budou si moct za ni koupit co chtějí, a já u toho budu dělat jen zlomkovou kalkulačku (ve smyslu – když to koupíš, tak pak Ti zbude ještě polovina peněz …). Kvůli různým komplikacím jsme to ale pořád museli odkládat, až jsme to nakonec nestihli. Napadla mě spásná myšlenka zkusit ještě benzínku – a to se ukázalo být jako výhra v loterii. V podstatě jsme vykoupili OMV 🙂 a děti byly šťastný jako blechy – s tím, že jsme se domluvili, že si každej pak ještě vybere dodatečně nějakej větší dárek v hračkářství. Ríša tam dokonce vybral z vlastní iniciativy i dárek pro mámu.
Na Štědrý večer jsem plánoval lososa (na kosti z kapra fakt nemám s dětmi nervy) ale nějak jsme se nemohli domluvit s čím ho uděláme. Nakonec jsme se domluvili na burgry. Tradiční české vánoční lososové burgry 😀 Jenže než jsme se k tomu dostali, začala zvracet Gábinka – chytla to od Ríše (evidentně nějaká viróza). Na jídlo neměla ani pomyšlení, tak jsme ty burgry narychlo snědli jen s Ríšou (měl fakt hlad). Gábi už pak ale odpadávala únavou, tak jsme se s dětmi domluvili, že dárky rozbalíme až ráno. Překvapilo mě, s jakým pochopením k tomu Ríša přistoupil.
Po “problité” noci jsme nakonec ráno našli zase sílu, a rozbalili všechny dárky. Poprvé v životě jsem rozbaloval dárky ráno, a vůbec to nebylo špatný – spíš naopak – děti si mohly dárky užít hned dle libosti (nemuseli jít spát). Úplně dle libosti ale vlastně ne, Gábi byla pořád unavená z té noci, a já cítil, že jsem to chytl taky, a jak se můj stav zhoršuje. Nakonec jsme s Gábi skoro celý den prospali, a Ríša si zatím užíval dárků, a nosil nám tekutiny. Je to brouček 🙂
A pak se to stalo. Pro mě něco úplně šoking, co snad nikdy nezapomenu: Najednou se Ríša zjevil u postele, že u stromečku byl ještě Ježíšek, a že jsou tam ještě tři dárky. Zatímco my jsme spali, Ríša nám vyrobil dárky. Ufff  Šli jsme se tam teda podívat. Byly tam tři dárkové tašky (Ríša je zkušeně recykloval), a v každé jeden papír. Na jednom T, na druhém G a na třetím R (myslel i na sebe). Ríša to rozdal. Čuměl jsem, jak to rychle vsákl a okoukal 🙂 Na druhé straně každého z papírů byl nakreslenej obrázek. Já tam měl terénní auto na skále, Ríša závodní auto na silnici a Gábinka panáčka se srdíčkama. Neměl jsem slov. Takhle se na ježiškování dívá šestiletej kluk – no není to úžasný? Jsem měl fakt nějakej čas pochybnosti, jak do mně někteří lidi kolem šili, že jsem vzal dětem kouzlo Vánoc. Už si to vůbec nemyslím. Nejde jim ho vzít, mají ho v sobě. Děti mi vůbec nepřipadly nějak zklamaný, a to, co udělal Ríša mi to jen potvrdilo. Chápu ale i ty, kteří drží to ježíškovský tajemství a překvapení co nejdýl. Proti gustu žádnej dišputát.
I přes všechny ty sračky (nebo spíš blitky) si z loňských Vánoc odnáším pro sebe až neskutečný zážitky. Už se těším na další rok. Snad bude ještě víc vyparťákovanej, než ten předchozí. Parťáctví zdar, a všem jen to nej do nového roku