Děti se učí sociálním dovednostem nápodobou, jak prokázal experimentálně Albert Bandura již v r. 1963. Možná jste si toho všimli sami i doma. Funguje to následovně: Pokud dítě zjistí, že dané chování u jiného vede ke chtěným výsledkům, tak bude toto chování také používat, aby docílilo svých přání a výsledků.
Nápodoba nemusí být vždy vědomá, ale často probíhá nevědomě, nebo ne zcela vědomě, protože výběr obstarávají procesy mimo aktuální vědomí.
Známým je tzv. Bobo experiment, který prokazuje existenci observačního učení. Experimenty Alberta Bandury a E.A. Rosse ukázaly, že děti častěji napodobují model, který v určité situaci vykazuje větší moc. Výzkum probíhal s panenkou „Bobo“. Zjištěním bylo, že děti byly agresivní na panenku, pokud viděly dospělého člověka, který panenku bil.

Napadá mě k tomu několik pohledů na běžné výchovné situace, které opakovaně vídám kolem sebe:

Když dítě udeří sourozence, a rodič na něj zakřičí “To nemůžeš!” učí se tím dítě mimo jiné nápodobou:
– křičet na ostatní, když se mu nelíbí, co dělají
– rozkazovat ostatním a vnucovat jim svoji vlastní představu o tom, co mohou a nemohou dělat.
– řešit jednorázově konflikty dvou jiných lidí dle vlastního uvážení

Když dítě kopne rodiče a rodič ho na oplátku kopne ještě silněji, učí se tím dítě mimo jiné nápodobou:
– oplácet chování, které se mu nelíbí (a tím ho opět předávat dál)
– právo silnějšího – tedy že ten silnější nakonec kopne víc, a vyhraje
– řešit konflikty násilím

Když dítě nepozdraví a rodič bude ten pozdrav vynucovat větou “Jak se říká?” učí se tím dítě mimo jiné nápodobou:
– vynucovat na slabších svoje představy socializace
– ponižovat někoho, kdo nereaguje podle jeho představ

Když si dítě hraje, a rodič mu bez jeho svolení začne dávat nevyžádané rady, jak to dělat správně, učí se tím dítě mimo jiné nápodobou:
– dávat ostatním bez jejich svolení nevyžádané rady
– hodnotit ostatní a jejich činnost
– nedůvěřovat někomu, kdo činnost ještě neumí, že je schopen sám objevit řešení

Když dítě udělá něco, co se rodiči nelíbí, a ten mu za to uloží trest, učí se tím dítě mimo jiné nápodobou:
– trestat slabší, kteří dělají něco, co se mu nelíbí
– řešit konflikty silou z pozice silnějšího

Pokud bude rodič dítě nutit do dokončování domácích úkolů, ve kterých samo nenachází smysl, s tím, že je to pro jeho dobro, učí se tím dítě mimo jiné nápodobou:
– nutit slabší do činností, které jim nedávají smysl (může se v budoucnu “hodit” ve vedoucí pozici)
– nedůvěřovat těm, co něco neumí, že jsou schopni se věc sami naučit bez vynucení
– vnucovat slabším svoje vlastní představy o jejich dobru

Ve všech těchto případech se děti učí nápodobou jednat z pozice silnějšího a nerespektovat pocity, přání či osobnost toho slabšího. 
Současně, pokud je tato snaha opakovaným působením z pozice síly úspěšná, děti rezignují a naučí se cestou nejmenšího odporu slepé poslušnosti k vynucené autoritě bez dalších otázek plnit rozkazy autority. Pro mnohé rodiče je tohle cílem výchovy (aby je děti poslouchaly).

Začátkem 60. let provedl americký sociální psycholog Stanley Milgram jeden z nejcitovanějších sociologických experimentů, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že kruté zacházení s druhou osobou nemusí být nutně podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností [2]. Účastnící experimentu v roli učitele, informováni, že nenesou zodpovědnost, neváhali na rozkaz vedoucího experimentu pouštět (domnělé) elektrické šoky zvyšující se intenzity do druhého člověka (herce) v roli žáka, když udělal chybu, motivováni tím, že se jedná o novou učební techniku. Tento rozkaz dál plnili, když autorita trvala na tom, že je to nutné, přestože žák už prosil, ať už to nedělají. Někteří pokračovali až do maximálních 450V, když už se žák ani nehýbal. Takovou sílu má naučená poslušnost k vynuceným autoritám.

A co vy? 
Pořád chcete mít poslušné děti?
Co se od Vás vaše děti učí nápodobou? 
A co jste se naopak vy sami ze seznamu výše naučili nápodobou od svých vlastních vychovatelů?