Gábinka(3) má rýmu jako trám. Dostala na to nosní sprej, kterej docela pomáhá. Domluvit ale to samotný stříkání, to je někdy nadlidskej úkol. Připadá mi ale, že poslední dobou se to hodně zlepšilo. Čím víc svobody a míň tlaku, tím snáz se k tomu nakonec dostáváme:

Já: Gábi, stříkneme do nosu, jo? 
Gábi se kroutí na gauči: Néé, já nechci, tati.
Já: Gábi, já vím, je to protivný, že jo? Taky to nemám moc rád.
Gábi: Joooo.
Já: Tak co s tím?
Gábi: Tak to nebudeme stříkat.
Já: Tak jestli nebudeš chtít, tak já Ti to nestříknu, ale pak se ta rýma může zhoršovat, a třeba z toho budeš pak i kašlat. Jak chceš, je to na Tobě.
Gábi chvíli přemýšlí: Tak jo, tati. Ale teď ještě ne.
Já: Tak jo, ještě na to potřebuješ čas, aby ses na to mohla připravit, že jo?
Gábi: Joooo.
Já: A jak dlouho?
Gábi ukazuje prsty, a říká: Osum-deset-padesát-čtrnáct.
Já: Hmm, Gábi to nevím, jestli tak dlouho vydržím. A co třeba tři minuty – tři kolečka té skákaci rafičky.
Gábi: Tak jo.

Za pět minut (nehlídal jsem čas):

Gábi odhodlaně: Tati, tak můžeme.
Já – vytahuju sprej, a ukazuju ho Gábince: Tak jdeme na to?
Gábi: Tati, já se bojím …..
Já: Já vím, Gábi. Se bojíš, že to bude bolet, nebo že to bude nepříjemný, že jo?
Gábi: Jooo.
Já: A co by Ti Gábi pomohlo, aby ses tolik nebála?
Gábi: Musí to být pomaličku.
Já: Tak jo, zkusíme to úplně pomaličku, jo?
Gábi: Tak jo.

Gábinka si sedá za mnou na klín. Pomaličku zasunuju trubičku spreje Gábince do nosu, a Gábinka hrdinsky drží. A pak to zmáčknu. Stříkne to, a Gábinka sebou ošije. Ale ustála to docela v klidu.

Já: Tak, a teď ještě tu druhou, jo?
Gábi: Tak jo.

Stejným způsobem proběhne ještě stříknutí do druhé dírky a je to zase za námi.