Ríša s Gábinkou se honí po obýváku. Berou to přes gauč a honička najednou končí a začínají trampolínové hrátky.

Já: Ríšo, Gábi, proč tady skáčete po tom gauči? Mě se to moc nelíbí.
Gábinka: A proč se Ti to nelíbí?
Já: No protože ….

Hmmmm

Přemýšlím:
Sakra. Proč se mi to nelíbí?
Protože na gauči SE přece neskáče, gauč je na sezení.
Opravdu tomu věřím? Proč by si nemohli zaskákat na gauči? Kdo mi ten vzorec vložil do makovice?

Já: Víš co Gábi, tak jo, mě to vlastně vůbec nevadí. Rád si zaskáču s Váma.
Ríša: Jupiiiiii 

Skáčeme spolu po gauči a je to prima zábava. Sám jsem z toho překvapen  Je mi zase šest let.
Ríša popadá opěradla a chce je hodit na zem.
Já: Riši, já bych byl radši, aby ty opěradla tady zůstaly.
Ríša: A prooooooč?
Já: No protože ….

Hmmmmm

Přemýšlím:
Sakra. Proč tam ta opěradla musí zůstat?
No protože opěradla SE přece na zem nehážou. Opěradla jsou na opírání.
Opravdu tomu věřím? Co nejhoršího se může stát, když ta opěradla hodíme na zem? Co je to zase za vzorec? Kdo mi to vložil do makovice?

Popadám opěradlo, a hážu je na zem. Stoupám si na gauč, a skáču z něj na to opěradlo. Ríša hned za mnou. A za ním Gábinka. A pořád dokola.

Jupiiiiiii 

Přeju všem krásný den!