Já: Gábi, tak co ve školce, co se ti tam líbí a co nelíbí?
Gábinka: Tati, mě se nelíbí, že ve školce musíme po obědě ležet.
Já: A co bys chtěla dělat místo toho, Gábi?
Gábinka: Já bych chtěla chvíli ležet, poslechnout si pohádku, a pak si jít malovat.
Já: A zkoušela ses s paní učitelkou domluvit?
Gábinka: No oni říkají, že musíme odpočívat. Tati domluvíš to ty, prosíííííím?
Já: Tak jo, tak zítra to zkusíme, jo?
Respektuji platná pravidla v zařízeních . Vadí mi pravidla, která zasahují do primárních potřeb, jako je jídlo, spánek, a podobně. Ta jsou často neplatná.
Až Gábinka usnula, nastudoval jsem Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání. Šel jsem celkem najisto, protože nedávno jsem to viděl někde rozebrané.
Ráno jsem pak vyrazil argumentačně vybaven pokusit se domluvit pro Gábinku tohle “privilegium”, které by,myslím, mělo být automatické.
Ráno se ještě ujišťuju, jestli to chce Gábinka řešit, a Gábinka že jo. Jdu tedy na to:
Já: Paní učitelko, já mám takový dotaz. Gábinka mí říkala, že by si chtěla vždycky jak tu máte odpočinek lehnout, poslechnout si pohádku, a pak jak to dočtete si jít malovat….
Paní učitelka (dále PU): No to my tady nemůžeme. Tady děti musí půl hodiny odpočívat.
Já: Hm, to chápu, že to tady tak máte, ale Gábinka mi říkala, že nechce ležet, a že by si místo toho chtěla malovat. Máte nějakej nápad, co s tím?
PU: Tady ale všechny děti musí půl hodiny odpočívat. Takhle to tady máme nařízený.
Já: No, já jsem se díval do rámcového vzdělávacího programu, a tam je to myslím psáno jinak. Tak co s tím?
PU: No my ale děti nenutíme spát. Jen musí půl hodiny odpočívat. Já vím, že Vy to nemáte rád to “musí”.
Já: No to nemám, to máte pravdu. My to máme jinak. Já chápu, že to tady máte nějak nařízený, ale v RVP je psáno, že byste ty děti neměli nutit ani odpočívat na lůžku. Tuším, že je k tomu i zpráva ombudsmana, že tohle je nepřípustné.
PU: No já myslím, že to tam takhle není.
Já: Taky si nejsem úplně jistý, jak to tam je, ale můžeme se podívat (vytahuji Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání ), otevírám stranu 32 a čtu:
– V denním programu je respektována individuální potřeba aktivity, spánku a odpočinku jednotlivých dětí (např. dětem s nižší potřebou spánku je nabízen jiný klidný program namísto odpočinku na lůžku). Donucovat děti ke spánku na lůžku je nepřípustné.
PU: No
Já: No, tak když teda Gábinka řekne, že si chce “namísto odpočinku na lůžku” malovat, jak teda respektujete její individuální potřebu odpočinku, jak tady píší?
PU. No víte co, my to tady máme těžký, po nás tady rodiče něco chtějí, ale my tady taky musíme poslouchat vedení. A tohle máme nařízeno od paní ředitelky.
Já: Jo, to já chápu, že to máte těžký, ale jak to tady čtu, tak mi připadá, že to nařízení paní ředitelky je v rozporu tady s tím bodem toho programu, který je závazný pro všechny.
PU: No to nevěřím. Paní ředitelka to má určitě v pořádku.
Já: Taky bych tomu rád věřil, ale mně to tak nepřijde. Ale nevím. Tak můžeme se zkusit zeptat školní inspekce, ta by to posoudila.
PU: Tak já nemyslím, že je hned potřeba vyhrožovat inspekcemi. Tak se nějak domluvíme, ne?
Já: Celou dobu se tu nesnažím o nic jiného, paní učitelko.
PU: No, my to tady takhle děláme s předškoláky, že mají jiný program, a jak ona to vidí, tak chce asi taky.
Já: A víte, že se jí vůbec nedivím? I já bych chtěl taky, a asi bych to moc nechápal, proč nemůžu. Já tady v tom bodu nevidím, že by se to mělo vztahovat jen na předškoláky. Myslím, že to platí pro všechny děti. Je v tom problém, aby mohla kreslit s nimi?
PU: No to by si ale Gábinka musela říct, ona s námi moc nekomunikuje. A vy byste to neměl vyřizovat za ni.
Napadlo mě říct, že Gábinka ale neumí na rozdíl ode mě argumentovat rámcovým vzdělávacím programem, a školní inspekcí, takže by se asi nedomluvila, ale spolkl jsem to.
Zvedám Gábinku do náruče:
Já: Tak Gábi, jak bys to chtěla? Říkalas, že by sis chtěla s dětmi lehnout, poslechnout pohádku … a co pak?
Gábinka stydlivě: A pak malovat.
PU: No to ona si ale neřekne. Nebo chcete, abych ji budila, když usne?
Já: To samozřejmě nechci. Chci jen, když si řekne, že chce malovat, aby mohla, a nikdo ji nenutil ležet. Gábinko, řekneš to paní učitelce, když budeš chtít místo ležení malovat?
Gábi: Ne
Já: No jo, Gábi, ale to zase chápu paní učitelku, že tě pak nechá ležet, když to neví, že si chceš malovat. Aby to paní učitelka věděla, tak potřebuje, abys jí to řekla.
Gábinka: Tak jo. Já to teda řeknu.
Já shrnuji: “Takže když si Gábinko po pohádce řekneš, že chceš jít malovat, tak si budeš moct jít malovat, a nemusíš dál ležet. A je to domluvený.”
Koukám na paní učitelku, a ta rozpačitě pokyvuje.
Gábinka: Tati a půjdeš mi zase zamávat z okýnka?
Já: To víš, že jo Gábinko.
Loučím se s Gábinkou, děkuji paní učitelce, odcházím a obíhám školku, abych mohl Gábince zamávat zvenku z okýnka.
Gábinka stojí za oknem s ještě dalšími čtyřmi dětmi, a všichni mi mávají. Mávám, posílám Gábince pusinky, a Gábinka posílá taky. Některé děti se přidávají, až jsem z toho naměkko <3
Vím, že tohle je jen špička ledovce, ale lidičky, nevzdávejme to! Chápu, že to ve školkách mají s tolika dětmi těžké, a že si to potřebují zjednodušit. Nenechme ale nikoho rozhodovat o základních potřebách našich dětí, o jejich těle, o tom, kdy a jak dlouho musí odpočívat, když to samy chtějí jinak.
Co se tím děti učí? “Nemůžu věřit sám sobě, jestli potřebuji odpočívat nebo ne. Musím vždycky poslouchat paní učitelku. Paní učitelka to rozhodne za mě, protože to ví líp, než já. Nejsem kompetentní o sobě rozhodovat”
Děti jsou taky lidi. Je ale mnohem snazší je připravit o kompetence a základní svobody, a tím jim vzít kus svobody i do budoucího života.
Děti se totiž neumí bránit tak, jako my, a když to zkouší, je mnohem snazší je přemoci silou, a srovnat je do řady. A ta zkušenost je pak zažraná tak hluboko, že se pak leckdy bojíme ozvat i v dospělosti. Sám vím o čem mluvím, protože ani teď, víc než třicet let po školce, jsem se do toho rozhovoru s “autoritou” musel nutit. Nutit se jít bránit práva svého dítěte, a ukázat Gábince, že v těchto věcech jsem za ní pevně jak skála, a že se nedáme. Nikdo jiný to za nás totiž neudělá.
Vraťme dětem svobodu! Vrátíme ji tím sami sobě <3
Edit 23.10.2017: Nastudoval jsem školní řád naší MŠ, a je v něm psáno, že respektuje individuální potřebu aktivity, spánku a odpočinku jednotlivých dětí.