My si naše socialistické školství rozvracet nenecháme!

Tak už se nám k povinnosti DÚ vyjádřila ústy náměstka i Česká školní inspekce.
Taky máte z toho článku dojem, že školní řád je zákon, a že ředitel školy je samovládcem, který má právo prostřednictvím školního řádu, jako jakéhosi prezidentského dekretu, určovat podmínky a povinnosti v našich domovech, a udělovat nám i našim dětem pokyny a povinnosti kdykoliv a kdekoliv podle své libovůle?

Samozřejmě, že NEMÁ!

Článek opět neuvádí žádné odůvodnění, na jakém základě k takovému postoji náměstek ČŠI dospěl. Ale vzhledem k tomu, že ČŠI je řízena ministerstvem, jen stěží se dalo předpokládat, že popře předchozí výrok mluvčí ministerstva, ač samo v jednotlivých kauzách ředitelům a učitelům vytýká, že úkoly nemohou být hodnoceny, ani kázeňsky postihovány (což při jednání potvrdil i ředitel školy mého syna, a píše o tom i advokátka Zuzana Candigliota.

O věci jsem mluvil nezávisle se čtyřmi právníky, a všichni se s odůvodněním přiklánějí k výkladu, že DÚ nejsou povinné (čímž netvrdím, že nejsou prospěšné), a nelze je hodnotit, ani trestat jejich neplnění. Největší váhu má pro mne pak asi výklad z odborné výkladové literatury ke školskému zákonu: “Pedagogický pracovník nemůže vyžadovat, aby žák nebo student plnil jeho pokyny týkající se činností v době mimo dobu vzdělávání”
Školský zákon. Komentář (Rigel, Bahýĺová, Kudrová, Moravec, Puškinová; 2014)
Stejně tak nemůže pedagogický pracovník trvat na plnění pokynů v době vyučování, které přímo nesouvisí s výukou.

Nejvíc mě asi dostal závěr článku z iDnes s podtitulkem “Rodiče by měli důvěřovat škole, myslí si učitelé”. Připadá mi to podobné, jako napsat “Rodiče by měli důvěřovat očkování, myslí si výrobci vakcín” nebo “Ženy by měly důvěřovat porodníkům, myslí si porodníci” – a přesto zdaleka ne všichni důvěřují, protože tam, kde jsou represe a nesvoboda, se důvěra snadno vytrácí.

V médiích proběhla zpráva, že ministerstvo školství čelí ústavní stížnosti za zamítání žádostí soukromých škol o registraci s odůvodněním, že ve státních školách je místa dost, což ovšem není legitimním důvodem pro zamítnutí žádosti.

Pokud se ministerstvo samo chová nezákonně a represivně v kauze registrací soukromých svobodných škol, jaký oficiální postoj se od něj (či jím řízené ČŠI) pak dá očekávat v otázce svobody plnění DÚ?

Ohledně povinnosti DÚ tu máme dva výklady práva. Výklady lidsko-právních advokátů, a výklad mluvčí ministerstva a náměstka ČŠI. Ministerstvo ani ČSI neposkytují závazný výklad práva. Nahlížejme na ně tedy prosím i dál kriticky.
Závazný výklad může dát jen nezávislý soud, u kterého zatím neexistuje k této věci precedent.

Chápu, že dohnat napomenutí za neplnění DÚ až k soudu se ne každému bude chtít. Kdybyste ale měli nějakou čerstvou důtku za DÚ, a chtěli do toho přesto jít, tak v diskuzi pod předchozím příspěvkem se nabídl advokát, který by to zafinancoval i s případnými náklady protistrany. Padl i zajímavý návrh na sbírku na hit-hit, ze které by se dal soud financovat, a která by náklady jistě s přehledem pokryla.
Ani já nemám radost z toho, že jsou tu dva výklady, a každý si vybere ten, který se mu zrovna hodí, což vede spíš k hloubení příkopů, než jejich zasypávání.

Nepřipadá Vám, že oba články na iDnes jsou napsány tendenčně, a státní instituce včetně učitelů a ředitelů v nich dostávají volný prostor k šíření dezinformací, aniž by je museli jakkoliv odůvodňovat? Byl bych rád, kdyby se věci ujalo nějaké médium, které by šlo více do hloubky, a nespokojilo se s neodůvodněnými postoji státních institucí, ředitelů a učitelů.

Detailně, a dle mého výstižně – leč s nadsázkou, se vyjádření ČŠI věnuje portál “Vaše práva ve škole” ve článku ZA DOMÁCÍ ÚKOL SI PROCVIČTE VZTAHY. Doporučuji přečíst.

Zpráva státu je tedy jasná: “Lidi, stáhněte ocasy, my si naše socialistické školství rozvracet nenecháme!”. Ať žije svoboda