To výslovně říká metodický pokyn ministerstva školství čj. MSMT-10862/2015 s názvem Pomůcka pro ředitele škol při tvorbě školního řádu
Hned na první straně v právních požadavcích nacházím, že „nelze školním řádem upravovat volný čas dětí, žáků a studentů.“ 
Cituji právní požadavky na školní řád dle této směrnice MŠMT:
1) Respektovat obecně závazné právní předpisy
Školní řád, jako vnitřní předpis školy, musí být vydán nejen v souladu s právními předpisy (tj. nesmí obsahovat ustanovení, která jsou v rozporu s právními předpisy), ale rovněž v jejich mezích (tj. nemůže svým adresátům zakotvovat takové povinnosti, které nemají oporu v právních předpisech).
2) Působnost školního řádu se může zásadně vztahovat jen k činnosti školy, tj. k samotnému poskytování vzdělávání, které se odehrává zejm. při vyučování a na dalších akcích pořádaných školou (školní výlet, exkurze, lyžařský výcvik); nelze upravovat např. volný čas dětí, žáků a studentů či jiné skutečnosti, které s činností školy nebo s prostory školy nemají přímou souvislost.

Celou dobu se tu přeme jak to tedy s těmi domácími úkoly je, a jaký že je ten správný výklad školského zákona.
– Je jím výklad nezávislých právníků jako třeba Zuzana Candigliota zde?- Nebo je jím výklad mluvčí MŠMT Jarmily Balážové, která řekla na iDnes cituji: „Úkol zadaný učitelem jako povinný je povinný a primární je jeho splnění“ Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/domaci-ukol-blogger-sk…/domaci.aspx… 
– Či snad je jím výklad náměstka ústředního školního inspektora Ondřej Andryse? – cituji: „Právě školní řád je klíčovým dokumentem, v němž může být (a tradičně bývá) oblast plnění domácích úkolů a práva pedagogických pracovníků zadávat a hodnotit domácí úkoly ukotvena,“
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/povinnost-domaci-ukoly…/domaci.aspx…

Nakonec ale zjišťujeme, že samo ministerstvo školství vydalo metodický pokyn pro ředitele škol, která je naprosto v souladu s výkladem ostatních právníků, a samo v ní nabádá ředitele, aby do řádu nepřidávali žákům povinnosti, které nemají výslovnou oporu v zákonech, a aby nezasahovali nikterak do volného času žáků, protože ten je mimo působnost jak školského zákona, tak školních řádů.

Tímto bych chtěl MŠMT za tento metodický pokyn pro ředitele vřele a upřímně poděkovat. Jsem rád, že se podařilo najít společnou řeč, a jasný argument jak pro všechny pochybovače, tak pro rodiče, kteří si budou chtít dobrovolné DÚ před učiteli či řediteli obhajovat.

Závěrem bych chtěl ještě jednou ujasnit, že tím opravdu nechci říct, ať se všichni na domácí úkoly vykašlou. Nechci říct ani to, že nejsou prospěšné nebo že jsou dokonce škodlivé. Domácí úkoly jsou určitě vhodným způsobem pro dobrovolné zájemce, jak si zopakovat získané informace, a dostat je do dlouhodobé paměti. Určitě budou i užitečně stráveným společným časem rodičů s dětmi (pokud tak budou všichni činit dobrovolně).
Jediné co tu chci říct je, že ta zodpovědnost za domácí přípravu je na rodičích (jako součást rodičovské zodpovědnosti) a dětech, a tudíž by nám ji škola neměla brát tím, že ji vynucováním DÚ jako povinnosti bude částečně táhnout sama.

Mimo zákon ale jakoukoliv domácí přípravu a učení celkově považuji plně za zodpovědnost samotných dětí, a jako nedílnou součást svobodného sebeřízeného vzdělávání. Chápu, že to třeba není úplně pro všechny. Ale jsem přesvědčen, že ti, kterým to dává smysl, by měli mít možnost touto cestou jít (a možná tím tu cestu více prošlápnout pro budoucí generace, méně zatížené předsudky centrálního plánování)