Třináctá komnata

Minulý rok jsem na Vánoce koupil na doporučení a s velkým očekáváním deskovou hru jménem Třináctá komnata.

Hra nám za uplynulý rok přinesla s dětmi spoustu úžasných chvil, radosti, a výrazně předčila očekávání.
Obvykle sám tahle doporučení nedávám, ale tady udělám výjimku, protože právě díky této hře jsme otevřeli s dětmi nejeden palčivý rodinný problém, který by mi jinak zůstal skrytý, a rozhodně to stálo za to.

Cílem hry je vytvořit bezpečný prostor, ve kterém účastníci sdílí něco o sobě, aniž by se u toho museli bát, že jejich odpovědi bude někdo hodnotit nebo komentovat – to je ostatně jedno ze základních pravidel hry.
Hra je jak pro dospělé, tak pro děti, a nabízí prostor k tomu zažít chvíle, ve kterých se přibližujeme jeden ke druhému, začínáme se chápat, a navzájem respektovat.

Skutečným výhercem je ten, kdo objeví Třináctou komnatu v sobě, a začne ji otevírat. Připustí svoje stinné stránky, odpustí nepřátelům, i sobě, přijme svoje potřeby, i zranění.

Chvíli trvalo, než děti pochopily princip. Jakoby se zpočátku bály odpovídat, že řeknou něco „špatně“, nebo se jim bude někdo smát. To se ale podařilo relativně rychle vlastním vzorem odbourat.

Hra se hraje s figurkami podobným způsobem, jako člověče nezlob se. Každé pole má nějakou barvu a číslo, a je k němu přiřazena nějaká osobní otázka, kterou hráč zodpovídá.

Mezi otázkami najdete mimo jiné třeba:
– Co pro tebe znamená být v bezpečí?
– Jakou životní touhu sis dosud nesplnil?
– Kdy se zlobíš, a na koho nejčastěji?
– Jaká práce tě baví?
– Co si myslíš o stáří?
– Co máš na sobě rád?
– Co chceš, aby tu po tobě zůstalo?
– Co tě dokáže naštvat?

a mnohé další otázky, které nutí k zamyšlení.

Děti mají nejraději otázku: „Cítíš se dnes víc jako ruka nebo jako noha, a proč?“ 🙂

Díky, Eva Velechovská​, za tuhle úžasnou hru, díky které jsme si s dětmi zase o kousek blíž.

Všem přeji příjemné prožití adventního času, a krásných okamžiků s těmi nejbližšími.