Každé ráno poté, co doprovodíme s Gábi Ríšu do školy, a míříme domů, chodíme teď kolem sádrového trpaslíka (viz přiložené foto), vystaveného uprostřed trávníku na zahrádce před jedním z domů po cestě. Gábinku neskutečně láká jít se na něj podívat zblízka, ale něco uvnitř jakoby jí v tom bránilo. Měli jsme k tomu dnes následující rozhovor:
 
Gábi: Tati já bych se na něho chtěla jít podívat, můžu?
Já: Jak chceš, Gábi. Může se stát, že ten, kdo v tom domečku bydlí vyjde ven, a nevím, co by na to řekl. Mně by se asi nelíbilo, kdyby mi někdo šlapal po zahrádce. Ale nevím, třeba se nic nestane.
Gábi: Tak to s ním domluvíš, když vyleze, jo?
Já: Gábi, jestli chceš za tím trpaslíkem, tak já ti to zakazovat nebudu. Ale kdyby to někomu vadilo, tak já mu to vysvětlovat nebudu, to už si pak domluvíte spolu, jo? Nechám to na Tobě.
 
Gábinka chvíli váhala, potutelně se při tom usmívala, a nakonec nešla. Jsem přesvědčen, že kdybych tu zodpovědnost vzal na sebe, tak to vůbec neřeší, a jde na cizí pozemek zkoumat trpaslíka. Pokud už ale nesla sama zodpovědnost toho, že to bude muset vysvětlovat, tak najednou byla situace úplně jiná, a nešla do toho.
 
I kdyby do toho ale Gábinka šla (což by nebylo za mou hranicí), pán by vylezl, a dal Gábince sprďáka, pořád věřím, že by to ve výsledku byla do života mnohem cennější zkušenost, než slepě uposlechnutý zákaz, který by za mými zády dost možná docela rychle přestal platit, nebo než strašení, u kterého by záhy zjistila, že stojí na vodě. Taky by z toho mohla být taková ta prímová hra, kdy naháníte dítě, které má akorát srandu z toho, že tu zodpovědnost táhnete za něj. Gábinka ji hrává docela ráda. Možná tu hru taky znáte 🙂
 
Někdy je sakra těžký to pustit. Všechny ty hlasy vnitřních autorit z dětství se i nadále ozývají v hlavě, a volají: „to se nedělá, to se nesmí“, a vyžadují nějaký způsob prosazení zákazu. Překonat to, nechat v hlavě odeznít, pustit to, a předat zodpovědnost dítěti je ale tak osvobozující.
Možná ve výsledku víc pro mě, než pro Gábi 🙂
 
A jak to máte se zákazy a předáváním zodpovědnosti vy, a kde jsou v tom vaše hranice?