Zkusím zareagovat na včerejší argumentaci paní učitelky Lucie Tykalové z jejího profilu k samotnému duelu. 

Pro vyjasnění možných zmatků, duel byl předtočen v pátek, a bude odvysílán v úterý.

Lucie Tykalová – Táta parťák odmítá prozradit své jméno a schovává se za svou přezdívku. Připadá mi to nefér, když já jsem šla do duelu pod svým pravým jménem, ale jeho věc.
TP – Před duelem jste přijala tato pravidla. Věděla jste, že takhle je to nastavené, a svojí účastí ve vysílání s tím souhlasila. Teď proti tomu protestujete. To je fér? Byl bych rád, kdybyste to i nadále respektovala. Nutit Vás k tomu ale samozřejmě nemohu, ani to není v mých silách.

Lucie Tykalová – Táta parťák na svém profilu maže nesouhlasné komentáře a dává komentujícím bany. To já nedělám, každý se u mě na profilu může svobodně vyjádřit. 
TP – Komentáře Vaší sestry skryl spamfiltr, ne já. Jsou obnoveny. Nesouhlasných komentářů jsou tam tisíce, ani jsem všechny nečetl, natož abych měl čas je ještě mazat. Vy jste naopak na svém blogu skryla nesouhlasný a věcný komentář pedagožky Jitky Fučíkové. Mohu doložit. Takže navíc ještě uvádíte čtenáře v omyl (a všimněte si prosím, že neříkám, že vědomě lžete)

Lucie Tykalová – Táta parťák označuje školství jako socialistické a totalitní, přitom sám nectí pravidla demokratické diskuse. Dost vypovídající. Jeho věc. 
TP – Blokuji trolly, kteří nediskutují, ale trollí, a porušují pravidla respektující diskuze. Tohle je právo správce každé stránky. I Vy ho máte. Opačné názory vítám, pokud jsou věcné. Máme tu svobodu, ale ta končí tam, kde začíná svoboda druhých. Na soukromých stránkách není demokracie. Je tam svoboda.

Lucie Tykalová – Táta parťák má dítě v první třídě, nesplnil úkol v písance (o ten v celé kauze šlo). Všichni, kteří mi tvrdíte, že jste nikdy nedělali domácí úkoly, jak jste se naučili psát? Jde to jinak než tréninkem? A nejde o úkoly na druhém stupni či střední škole, jak o tom zde někteří mluvíte. Je to první třída!!!
TP – Na prvním stupni by úkoly být vůbec neměly. Dětem neprospívají. 
Ten úkol neudělal, ne že nesplnil. Žádná taková povinnost neexistuje – tudíž slovo nesplnil není na místě.

Lucie Tykalová – Táta parťák věří, že jeho šestiletý syn ví sám nejlíp, co má dělat, má vnitřní motivaci k učení a škola mu ji bere. OK, já si myslím, že v dítěti je třeba posilovat pocit k povinnostem a zodpovědnosti. Občas prostě musíme dělat věci, které nechceme. 
TP – Ano, jsem o tom takto přesvědčen, že to on ví sám nejlíp. Ostatně jako kdokoliv jiný. Doporučuji přednášku školní psycholožky Jany Nováčkové o motivaci v učení 
Pokud budete sama dělat věci, které nechcete, nemohu Vám v tom bránit. Nikdo ale nemá právo k něčemu takovému nutit ostatní. Ať si každý žije podle sebe, a nenutí ostatní žít jeho vlastní život. „V dítěti je třeba posilovat pocit …“ – je třeba? Kdo tu potřebu má? Žádné „je třeba“ samo o sobě neexistuje. Tu potřebu vždycky někdo má. Tady mi vychází, že tu potřebu máte Vy sama. Pokud tak chcete činit u vlastních dětí, tak budiž, klidně si je posilujte. Já se synem bychom si tuhle zodpovědnost rádi ponechali pro sebe. Mimochodem se slovem zodpovědnost se pojí další slovo – SVOBODA. Svoboda tu zodpovědnost nést. Pokud škola tu zodpovědnost donucováním a trestáním táhne za dítě, a beru mu tím svobodu být (ne)zodpovědným, dítě nemá možnost se samo naučit být zodpovědným samo pro sebe. Může se ale, pravda, naučit plnit ten úkol ze strachu z potrestání – což beru jako jeden z nefunkčních vzorců v učení. Chápu ale, že někteří pedagogové tohle vidí jinak. Já vycházím z myšlenek vývojového psychologa Petera Graye, který svobodnému vzdělávání zasvětil většinu svého života, a napsal knihu Svoboda Učení. Na podobných principech fungují už přes 50 let školy Sudbury Valley a od 1921 škola Summerhill, ve kterých se to, co popisujete ale vůbec nepotvrzuje. Naopak. Děti se tam učí sebeřízenou formou a s radostí. Doporučuji tento 2min klip ze školy Sudbury Valley

Lucie Tykalová – Vzdělávání bolí a je při něm překonávat určité překážky. Ano, jde to i zábavně. Ale násobilku a vyjmenovaná slova se jinak než tréninkem prostě nenaučíte. 
TP – Vyjmenovaná slova stačí znát pasivně. Netřeba je drilovat a umět vyjmenovat. Ten dril zase jen ničí přirozenou chuť do učení. Beru to jako zbytečnost. Ale pokud to někomu vyhovuje, tak proč ne. To, jak si kdo natrénuje násobilku bych nechal na něm. Ale už Pipi Dlouhá Punčocha věděla, že „nábosilka je zdraví škodlivá, protože se místo ní dá dělat spoust jiných, mnohem zábavnějších věcí“ 
Učení by mělo být radost. Jsme jediným živočišným druhem, co z něj programově dělá bolest. Doufám, že tento experiment pruských a habsburských mocnářů už nebude dlouho trvat. Ale i kdybych to přijal, že to má bolet, tak trénovat to pro tu bolest a překonávání překážek, mi přijde podobné, jako dávat dětem rákoskou, aby se naučily snášet bolest, nebo jako se učit spát v rakvi. Když se něco učím, musí mi to hlavně dávat smysl.

Lucie Tykalová – Co mi ale vadí nejvíce je to, že Táta parťák mění domluvená pravidla, o kterých byl informován na začátku školního roku – vlastně nebyl, protože na informativní schůzku na začátku školního roku nešel. Jeho věc. 
TP – Tak byl jsem informován, nebo nebyl? Nevím na co reagovat Myslím, že víte, že nebyl. Ale je to fuk, v tom řádu stejně žádné DÚ nejsou  Možná by nebylo od věci si ten příspěvek doopravdy prvně přečíst, než na něj budete reagovat. Ušetřil bych si pak spoustu práce vyvracením straw man argumentů. Vy jste byla informována o pravidlech duelu, a sama si dodatečně stěžujete na neférovost.

Lucie Tykalová – Ale dal najevo paní učitelce, škole i synovi, že k paní učitelce a její práci nemá důvěru a pravidla změnil dodatečně, i když měl možnost se k nim na začátku školního roku vyjádřit.
TP – tuhle Vaši „cobykdyby“ argumentaci mi hlava nebere. I Vy jste měla možnost se před duelem vyjádřit k pravidlům, neudělala to, a teď si stěžujete. Netuším, co jsem já dodatečně změnil. DÚ v řádu nejsou – není co měnit. Kdyby byly, tak je takový řád nezákonný, protože povinnosti mohou být dle LZPS ukládány pouze zákony, což školní řád není. Souhlasím ale, že někdo, kdo porušuje pravidla, a pod pohrůžkou násilí si prosazuje svoje vlastní, moji důvěru nemá. Ono by se dalo polemizovat i o morálnosti nucení dětí pod pohrůžkou násilí trávit někde čas. I tohle pro mě není morální. To už je ale na jinou diskuzi. Spousta pravidel je nemorálních, a je na každého zodpovědnosti, zda je bude nebo nebude dodržovat.

Lucie Tykalová – Táta parťák měl možnost si vybrat pro svého syna školu s alternativním přístupem (existují soukromé ZŠ i klasické školy s Montessori pedagogikou či programy Začít spolu) nebo ho vzdělávat doma.
TP – Nejbližší alternativa je skoro hodinu autem. na domácí vzdělávání není právní nárok – dočtete se ve školském zákoně (ale nechci Vám to ukládat jako DÚ). Obecně ale nemám rád argumenty typu „když se vám to nelíbí, běžte jinam.“ Já mám i možnost zůstat, a požadovat dodržování pravidel, a Vás taky nevyhazuju, ať jdete dělat jiné povolání, když Vám ta pravidla nesedí. Ta pravidla platí stejně pro všechny. A pravidla jsou taková, že DÚ povinné nejsou. Tedy nelze je vymáhat, ani trestat.
Ono ale už ani tolik nejde o to, zda to je nebo není legální. Hlavně je to nemorální. Nikdo nemá co komu mluvit do toho, co si sám dělá doma. Svoboda v našich domovech by měla být nedotknutelná, a ani policie mi nemůže vstoupit bez soudního povolení do domu nebo se tam něčeho dožadovat. Někteří učitelé stále žijí v iluzi, že tuhle moc mají, že mají moc mluvit ostatním do toho, co mají dělat ve svých domovech. Nemají. Můžeme s tím nesouhlasit. Můžeme proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Chápu, že se Vám nelíbí, když Vám někdo tuhle domnělou moc bere.
Baví mě, jak z toho děláte kauzu „TP vs Tykalová“. Chápu, že pro Vás může být prospěšné to takto stavět. Jste jednou z mnoha, kdo na to reagují. Já v tom od počátku sleduji i jiné cíle. Domácí úkoly jsou jen špičkou ledovce. Jde tu především o slepou poslušnost k samozvaným autoritám, kterou se z nás postupně stávají ovce, bezmyšlenkovitě plnící jakékoliv rozkazy, aniž bychom zkoumali, zda k nim ten rozkazující má vůbec oprávnění. Já tohle pro svoje děti nechci. Nechci, aby plnily pokyny a rozkazy bez rozmyslu. Jinak ale věřím, že stejně jako já, tak i Vy chcete totéž – dovést děti k zodpovědnosti nad svým životem. Jen ty naše cesty jsou každá odlišná. Já tu zodpovědnost předávám a umožňuji nést, zatímco vy vyžadujete dril, vynucování povinností a poslušnosti. Tak uvidíme, která ta cesta povede nakonec k cíli, a zda budou obě stejně dlouhé.