Nebo aspoň tak mi to vždycky říkávala babička – a ta měla přece vždycky pravdu. Nebo neměla?
Jo a jídlo se dojídá, s jídlem se nehraje, u jídla se nemluví, kokina až po jídle, a kdo první dojí, ten je král.
Postupně jsem dospěl k tomu, že jsem všechny tyhle předané vzorce opustil. A to hlavně s dětmi. Nedokážu jim smysluplně vysvětlit, proč by tomu zrovna tak muselo za všech okolností být – tím spíš, že já to tak sám nedělám 🙂
 
Co mě vždycky štvalo asi nejvíc bylo nucení do jezení, a následně pak nucení k dojídání. A takové to manipulativní „za maminku, za tatínka, za babičku …“. Jeden čas už bylo fakt problém do Gábinky něco „dostat“, a až teprve teď, když jsem to úplně všechno pustil, a hodil za hlavu, kdy Gábi dostává v jídle maximum svobody, to začíná fungovat.
 
Včera po poledni:
 
já: Gábi, já si jdu dát polívku. Dneska je fazolová. Dáš si se mnou?
Gábi: Ne. Tu nemám ráda.
já: aha, tak jo. Tak já si ji dám sám. A chceš teda rovnou ohřát druhý jídlo, nebo jak to vidíš?
Gábi: Tati ne, já nemám hlad.
já: tak dobře. Až budeš mít hlad, tak mi dáš vědět?
Gábi: jo.
 
Dojedl jsem, a vyrazili jsme pro Ríšu do školky.
Po návratu Gábi hlásí: tati, já mám hlad.
já: Tak jo, chceš si vybrat nebo ti mám vybrat já?
Gábi: jo, já si vyberu sama.
já: je tady rizoto, nebo křenová omáčka s masem a knedličkama.
Gábi si to pečlivým okem prohlídne: Ble, to nechci 🙂
Já: A nebo ještě je tady ze včerejška rajská s těstovinkama a masem [ukazuju v kastrůlku].
Gábi: To taky nechci.
Já: Hm, Gábi, ale já už tady nic jinýho nemám. Tak já to dám teď všechno zpátky do ledničky, a kdyby sis to rozmyslela, ….
 
Než jsem to dořekl, Gábi ukazuje na dózu s rajskou se slovy: „Tati, tohle si dám“.
Připadlo mi, jako by čekala úplně do poslední chvíle, jestli ji nebudu přesvědčovat, aby na tom mohla demonstrovat vzdorem svoji svobodu 🙂
 
Někdy je to fakt na dýl, a spoustu věcí jsem musel pustit, protože jsem je nedokázal obhájit před Gábinkou, a vlastně ani sám před sebou. Ale tak nějak nám to teď svobodně funguje mnohem líp, než dřív. Nebo spíš funguje to teď aspoň nějak, a hlavně v klidu, ke spokojenosti všech, a bez křiku a scén.
 
Gábinka je na omezování svobody hodně citlivá – je takovou mou učitelkou svobody 🙂 I já v tom ale mám svoje hranice, přes které už nejdu.
 
Jak to máte s dětmi a jídlem vy?
 
Hezký den všem.