Vážený pane Hermane, objevil jsem Váš článek MÁMA NENÍ SLUŽKA. MÁMA JE DÁMA přiložený níže, který se na sociálních sítích těší úctyhodné podpoře. Rozhodl jsem se, že na Váš text budu reagovat. Ve spoustě věcí s Vámi souhlasím, s něčím ale vyloženě nesouhlasím. Vadí mi hodně ta odsuzující forma, kterou svoje

Povinná školní docházka funguje už skoro 150 let, a je zřejmé, že produkuje vzdělané, zodpovědné, sebevědomé a především spokojené jedince, kteří se v životě neztratí, a na svá školní léta po zbytek života nostalgicky vzpomínají. Byla by tedy velká škoda se tak sofistikovanou a prospěšnou myšlenkou neinspirovat při hledání řešení

Ríša: Tati XY mi říkal, že když ho nebudu poslouchat, tak půjdu do pekla. Já: Hm, bojíš se, že půjdeš do pekla? Ríša: Ne. Já: Je Ti to nepříjemný, když ti tím peklem vyhrožuje? Ríša: Jooo. Já nechci, aby mi to říkal. Já: A u čeho to třeba říká? Ríša: třeba když nechci jíst polívku. Já: Tak

"Ty jim všechno dovolíš, to není žádná výchova tohle!" "Děti musí poslouchat a mít řád, jinak z nich vyrostou nevychovanci!" "No jen počkej, s takovou ti přerostou brzo přes hlavu, a pak se budeš divit!" Jako bych ty varovné věty slyšel ještě dnes. Dnes můžu s klidem říct, že se (zatím) nenaplnily. Spíš naopak. Od

Každý má PRÁVO získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Zaměstnanost je POVINNÁ po dobu, kterou stanoví zákon - tedy pod dobu 10ti let po skončení vzdělávání. Bez povinné zaměstnanosti by někteří lidé nechtěli dobrovolně vstupovat do zaměstnání a pracovat, a to je potřeba, tudíž musí být zákonnou povinností pro všechny. Pouze